RONOVCI

 RONOVCI

Počátky šlechtického rodu Ronovců (též Ronoviců či Hronovců) spadají do konce 12. století, kdy se jejich jména začínají objevovat na přemyslovských listinách. Podle názoru Augusta Sedláčka Ronovci odvozují své pojmenování z německého slova "die Rönne" (tzn. ostrve), František Palacký zase vycházel z blíže neurčeného předka "Hrona" (odtud Hronovci).
Erbovním znamením Ronovců byly černé zkřížené ostrve o šesti sucích umístěné na zlatém štítě. Ostrve byly sukovité kmeny s pahýly po osekaných větvích, které se používaly jako jednoduché žebříky zejména při dobývání hradů. 

   Nejstarším známým příslušníkem rodu byl Smil (příjmením Světlík). Patřil mezi stoupence Přemysla Otakara I. Svou kariéru nastartoval jako jeden z králových rádců, později se ujal funkce kastelána v Kladsku. Zemřel pravděpodobně v roce 1216, zanechav po sobě tři potomky: dceru Scholastiku, staršího syna Častolova a mladšího Jindřicha. Oba dva zastávali významné královské úřady, Častolov byl nejvyšším maršálkem, pak nejvyšším lovčím, Jindřich budyšínským kastelánem.
Původní državy Ronovců se rozkládaly v dolním Poohří na Litoměřicku. Ve 2. třetině 13. stol. se rozhodli vytvořit si rozsáhlé majetkové dominium v pohraničí a slabě kolonizovaných částech českých zemí. A tak expandují do Záhvozdu a Milčanska (mezi dolním Labem a povodím Lužické Nisy), kde konkurovali Markvarticům. V polovině 13. stol. již Ronovci ovládali celé Žitavsko až po Jizerské hory. Vybudovali zde síť hradů v čele s Ojvínem, Ronovem, Frýdlantem a Lipou.

 Zatímco Častolovi potomci seděli na Žitavsku, Jindřichovi synové začali v polovině 13. stol. budovat novou rodovou základnu na Českomoravské vrchovině a Čáslavsku. Dochází tak k rozdělení rodu a na historickou scénu vstupují páni z Lichtenburka (podle hradu Lichtenburk čili Lichnice v Železných horách, 14 km jihovýchodně od Čáslavi), kteří zbohatli skrz stříbrné hory Německého (dnes Havlíčkova) Brodu. Vymřeli v roce 1572.