PÁNI Z LIPÉ
HISTORIE RODU
Rod pánů z Lipé je jednou z mnoha větví mocného rozrodu Ronovců, z něhož pocházeli též páni z Lichtenburka, páni z Dubé a jiné rody, které všechny měly v erbu dvě černé zkřížené ostrve na zlatém štítě. Za jejich společného prapředka je snad možné považovat Chvala, o němž se zmiňuje autor staročeské rýmované kroniky, že "na ščítě ostrvu jmieše" a že se vyznamenal v boji. Jakého boje se účastnil, není však zcela jasné, neboť kronikář zde směšuje dvě události, čímž je problematizováno vročení zmínky a tím i hypotetické stanovení vztahu dotyčného Chvala k ostatním Ronovcům. Obecně je přijímán jako jistý předek Ronovců Smil Světlík, který je uváděn ve výše zmíněné kronice, kde figuruje jako druh Přemysla I. a sdílí s ním strasti exilu i pozdější slasti vítězství. V listinách vystupuje v letech 1192-1211, někdy s predikátem "z Tuháně" (ves v blízkosti Slaného, kde snad měli Ronovci své původní statky), roku 1211 byl kladským purkrabím. Zemřel pravděpodobně kolem roku 1213, zanechal po sobě syny Častolova a Jindřicha a dceru Scholastiku, která snad byla řeholnicí doksanského kláštera
Mladší Jindřich měl dva syny, Smila a Častolova, z nichž zejména Smil vynikal ve své době mezi ostatními šlechtici země a svým potomkům, pánům z Lichtenburka, zanechal rozsáhlé panství na Českomoravské vrchovině. Od Častolova pocházel rod pánů z Ronova.
Starší Smilův syn, Častolov, se objevuje v listinách od roku 1216. V letech 1222-1224 zastával úřad nejvyššího maršálka, v roce 1226 úřad nejvyššího lovčího a od roku 1238 byl žitavským purkrabím. Naposledy je zmiňován r. 1253. Od jeho čtyř synů - Hynka, Častolova, Chvala a Alberta - se rod dále dělil na pány z Dubé, z Klinštejna a z Ronova, z Lipé a z Pirkenštejna a na Škopky z Dubé.
Předkem pánů z Lipé Chval, který se v listinách objevuje poměrně spoře v letech 1253-1263. Snad právě on byl zakladatelem hradu Lipé (někdy okolo roku 1250), jejž spolu se Žitavou, Ojvínem a Ronovem držel společně s bratrem Častolovem.
V letech 1277 a 1278 poprvé užívá přídomku "z Lipé" nějaký Čeněk. H. Brunner jej má za samostatnou osobu a do rodové posloupnosti jej vřazuje jako syna výše zmíněného Častolova a otce Jindřicha a Čeňka z Lipé.
Čeněk, bratr Jindřicha I. z Lipé, se objevuje v polovině devadesátých let 13. století spolu se svým bratrem a s Rajmundem z Lichtenburka jako dlužník pražských měšťanů. Naposledy je o něm zmínka z roku 1305.
Jindřich I. z Lipé, nejvýznamnější člen rodu, je v letech 1295 a 1296 s bratrem a se vzdálenějším příbuzným Rajmundem z Lichtenburka doložen v Praze. Roku 1297 se již jistě nacházel u královského dvora, pravidelněji se pak objevuje na listinách od roku 1306, kdy je již uváděn mezi významnými šlechtici země, s nimiž výraznou měrou zasahoval do politických událostí v království po náhlé smrti posledního mužského člena přemyslovské dynastie. Zastával úřad podkomořího, vedle toho úřad nejvyššího maršálka království českého, který potom od držel až do své smrti a získal jej pro svůj rod dědičně. Od roku 1319 až do své smrti byl zemským hejtmanem na Moravě a v době královy nepřítomnosti v letech 1319-1321 také zemským hejtmanem českým. Zemřel 26. srpna 1329. Jeho čtyři synové - Jindřich, Jan, Bertold a Čeněk - po pohřbu společně potvrzují starobrněnskému klášteru darování učiněná jejich otce. Zanechal po sobě i tři dcery: Kláru, která se provdala za Jana z Klingenbergu (1337-1346), s nímž měla syna Jindřicha (1340), a podruhé pak za Jana z Kravař (1355). A dále Markétu a Kateřinu, jež byly obě řeholnice, Markéta v cisterciáckém klášteře Vallis S. Mariae v Syfridesdorfu u Žitavy, kde se později stala abatyší,a Kateřina v klášteře cisterciaček Aula S. Mariae na Starém Brně, kde byla též abatyší, a sice v letech 1337-1346, roku 1350 byla již po smrti. Až z listiny z roku 1346 se dovídáme o Jindřichově manželce Scholastice byla nejspíš jeho druhou ženou a matkou nejmladšího syna Čeňka, který jediný z žijících synů a vnuků Jindřichových se k ní znal.
Nejstarší Jindřichův syn stejného jména, zvaný též Železný, je poprvé zmiňován žitavským kronikářem k roku 1312, kdy úspěšně vojensky zasáhl proti loupežnému napadení jedné z vesnic na Žitavsku a aktivně se též účastnil mezi jinými Ronovci politických událostí v letech 1316-1318. Po dlouhých letech sporů se dostal na výsluní královské přízně i se svým otcem. Roku 1321 jej král Jan oženil se svou vzdálenou příbuznou Anežkou z Blankenheimu. Byl hejtmanem v Čechách, po svém otci převzal úřad nejvyššího maršálka a v roce 1335 je titulován též jako komorník.
Druhý syn Jan žil zřejmě ve stínu svého staršího bratra. Poprvé se objevil - vedle něho a svého otce - roku 1324. Po svém otci převzal hejtmanský úřad na Moravě, jejž zastával zřejmě do doby, kdy byl správou Moravy pověřen králův syn Karel.Ještě kratší dobu setrval v úřadu nejvyššího maršálka - poprvé tohoto titulu užil v lednu 1337 ve Vratislavi na pruském tažení. Téhož roku v létě však zemřel na výpravě markraběte Karla do severní Itálie, kde zastával funkci velitele vojska jen několik dní.
Bertold, třetí syn Jindřicha z Lipé, je doložen poprvé až na pohřbu svého otce roku 1329, byl zřejmě předurčen k duchovní dráze a připravoval se na ni na studiích, snad někde v cizině. Byl proboštem vyšehradským a nejvyšším kancléřem království českého. Po svém bratru Janovi převzal úřad nejvyššího maršálka a v roce 1337 byl českým hejtmanem. Měl blízký vztah ke králi Janovi i k markraběti Karlovi.Ke konci života se vzdal duchovní dráhy, vyšehradské proboštství přenechal svému synovci Jindřichovi a oženil se. Zemřel někdy ke konci roku 1347.
Nejmladší z bratří - Čeněk - byl v roce 1316 jedním z ronovských rukojmích za propuštění svého otce Jindřicha I. ze zajetí, účastnil se též jednání o spojenectví Ronovců s Fridrichem Habsburským. Od roku 1347 zastával úřad nejvyššího maršálka, od roku 1357 byl nejvyšším komorníke a k roku 1360 je titulován jako podmaršálek císařovny. Zemřel pravděpodobně v srpnu 1363.
V další generaci se vedle sebe objevují čtyři Jindřichové. Nejstarší syn Jindřicha II. Železného, Jindřich III. (jinak též zvaný Hynce),
Jeho bratr se jmenoval také Jindřich. Je o něm zmínka v listině z 15. května 1347, kde se hovoří o bratru a sestrách Jindřicha III. z Lipé.
Jednou ze sester obou Jindřichů mohla být snad Eliška z Lipé, která jako vdova po Janu řečeném Jura, pánu krakovském, dosazovala v únoru roku 1364 faráře v Hrádku, který náležel k hradu Frymburku ve východních Čechách.
Jindřich V., syn Janův, se již ve svých 14 letech (r. 1342) stal kanovníkem pražským, vratislavským, krakovským a vyšehradským.Po strýci Bertoldovi převzal vyšehradské proboštství spojené s úřadem nejvyššího kancléře království českého (1345-1352). V lednu 1352 směnil kanonikát vratislavský za kanonikát lubský. V témže roce zřejmě zemřel - roku 1357 je vzpomínán svým nástupcem v proboštském úřadu, Vilémem z Landštejna, který byl proboštem od r. 1352, jako zemřelý.
Vše nasvědčuje tomu, že rod pánů z Lipé pokračoval dále pouze potomky Jindřicha III. Jeho nejstarším synem byl Jindřich VII. Hynce. Poprvé se objevuje v listopadu 1380 a poté často se svým otcem nebo samostatně. Roku 1402 byl již nejvyšším maršálkem, naposledy je v tomto úřadu doložen v červenci 1413. Zdá se však, že žil i nadále, úřad nejvyššího maršálka však z nějakého důvodu předal svému bratru Hanušovi. Naposledy je zmiňován roku 1417 s bratrem Čeňkem, proboštem kroměřížským. Jeho manželkou byla Eliška z Vartemberka, která je k roku 1418 zmiňována jako vdova.
Hanuš z Lipé je listinně doložen v letech 1397-1415, v září 1415 je v úřadu nejvyššího maršálka.Jeho manželkou byla Markéta ze Šternberka.
Čeněk byl proboštem kroměřížským. Později byl též kanovníkem u sv. Jiljí v Praze (1415-1417).
Bertold je zmíněn pouze v lednu 1406 se svými bratry Hanušem a Čeňkem jako přísedící na zemském soudu.
Jindřich III. měl též dvě dcery. Anežka (1390-1410) byla manželkou Jaroslava z Meziříčí Alena (1410-1412) byla manželkou Jindřicha z Vartemberka.
Také v další generaci pokračoval rod pouze v "jindřichovské linii", tedy potomky Jindřicha VII.
zdroj:Historie rodů
Obecně je přijímán jako jistý předek Ronovců Smil Světlík, který je uváděn ve výše zmíněné kronice, kde figuruje jako druh Přemysla I. a sdílí s ním strasti exilu i pozdější slasti vítězství. V listinách vystupuje v letech 1192-1211, někdy s predikátem "z Tuháně" (ves v blízkosti Slaného, kde snad měli Ronovci své původní statky), roku 1211 byl kladským purkrabím. Zemřel pravděpodobně kolem roku 1213, zanechal po sobě syny Častolova a Jindřicha a dceru Scholastiku, která snad byla řeholnicí doksanského kláštera
Mladší Jindřich měl dva syny, Smila a Častolova, z nichž zejména Smil vynikal ve své době mezi ostatními šlechtici země a svým potomkům, pánům z Lichtenburka, zanechal rozsáhlé panství na Českomoravské vrchovině. Od Častolova pocházel rod pánů z Ronova.
Starší Smilův syn, Častolov, se objevuje v listinách od roku 1216. V letech 1222-1224 zastával úřad nejvyššího maršálka, v roce 1226 úřad nejvyššího lovčího a od roku 1238 byl žitavským purkrabím. Naposledy je zmiňován r. 1253. Od jeho čtyř synů - Hynka, Častolova, Chvala a Alberta - se rod dále dělil na pány z Dubé, z Klinštejna a z Ronova, z Lipé a z Pirkenštejna a na Škopky z Dubé.
Předkem pánů z Lipé Chval, který se v listinách objevuje poměrně spoře v letech 1253-1263. Snad právě on byl zakladatelem hradu Lipé (někdy okolo roku 1250), jejž spolu se Žitavou, Ojvínem a Ronovem držel společně s bratrem Častolovem.
V letech 1277 a 1278 poprvé užívá přídomku "z Lipé" nějaký Čeněk. H. Brunner jej má za samostatnou osobu a do rodové posloupnosti jej vřazuje jako syna výše zmíněného Častolova a otce Jindřicha a Čeňka z Lipé.
Čeněk, bratr Jindřicha I. z Lipé, se objevuje v polovině devadesátých let 13. století spolu se svým bratrem a s Rajmundem z Lichtenburka jako dlužník pražských měšťanů. Naposledy je o něm zmínka z roku 1305.
Jindřich I. z Lipé, nejvýznamnější člen rodu, je v letech 1295 a 1296 s bratrem a se vzdálenějším příbuzným Rajmundem z Lichtenburka doložen v Praze. Roku 1297 se již jistě nacházel u královského dvora, pravidelněji se pak objevuje na listinách od roku 1306, kdy je již uváděn mezi významnými šlechtici země, s nimiž výraznou měrou zasahoval do politických událostí v království po náhlé smrti posledního mužského člena přemyslovské dynastie. Zastával úřad podkomořího, vedle toho úřad nejvyššího maršálka království českého, který potom od držel až do své smrti a získal jej pro svůj rod dědičně. Od roku 1319 až do své smrti byl zemským hejtmanem na Moravě a v době královy nepřítomnosti v letech 1319-1321 také zemským hejtmanem českým. Zemřel 26. srpna 1329. Jeho čtyři synové - Jindřich, Jan, Bertold a Čeněk - po pohřbu společně potvrzují starobrněnskému klášteru darování učiněná jejich otce. Zanechal po sobě i tři dcery: Kláru, která se provdala za Jana z Klingenbergu (1337-1346), s nímž měla syna Jindřicha (1340), a podruhé pak za Jana z Kravař (1355). A dále Markétu a Kateřinu, jež byly obě řeholnice, Markéta v cisterciáckém klášteře Vallis S. Mariae v Syfridesdorfu u Žitavy, kde se později stala abatyší,a Kateřina v klášteře cisterciaček Aula S. Mariae na Starém Brně, kde byla též abatyší, a sice v letech 1337-1346, roku 1350 byla již po smrti. Až z listiny z roku 1346 se dovídáme o Jindřichově manželce Scholastice byla nejspíš jeho druhou ženou a matkou nejmladšího syna Čeňka, který jediný z žijících synů a vnuků Jindřichových se k ní znal.
Nejstarší Jindřichův syn stejného jména, zvaný též Železný, je poprvé zmiňován žitavským kronikářem k roku 1312, kdy úspěšně vojensky zasáhl proti loupežnému napadení jedné z vesnic na Žitavsku a aktivně se též účastnil mezi jinými Ronovci politických událostí v letech 1316-1318. Po dlouhých letech sporů se dostal na výsluní královské přízně i se svým otcem. Roku 1321 jej král Jan oženil se svou vzdálenou příbuznou Anežkou z Blankenheimu. Byl hejtmanem v Čechách, po svém otci převzal úřad nejvyššího maršálka a v roce 1335 je titulován též jako komorník.
Druhý syn Jan žil zřejmě ve stínu svého staršího bratra. Poprvé se objevil - vedle něho a svého otce - roku 1324. Po svém otci převzal hejtmanský úřad na Moravě, jejž zastával zřejmě do doby, kdy byl správou Moravy pověřen králův syn Karel.Ještě kratší dobu setrval v úřadu nejvyššího maršálka - poprvé tohoto titulu užil v lednu 1337 ve Vratislavi na pruském tažení. Téhož roku v létě však zemřel na výpravě markraběte Karla do severní Itálie, kde zastával funkci velitele vojska jen několik dní.
Bertold, třetí syn Jindřicha z Lipé, je doložen poprvé až na pohřbu svého otce roku 1329, byl zřejmě předurčen k duchovní dráze a připravoval se na ni na studiích, snad někde v cizině. Byl proboštem vyšehradským a nejvyšším kancléřem království českého. Po svém bratru Janovi převzal úřad nejvyššího maršálka a v roce 1337 byl českým hejtmanem. Měl blízký vztah ke králi Janovi i k markraběti Karlovi.Ke konci života se vzdal duchovní dráhy, vyšehradské proboštství přenechal svému synovci Jindřichovi a oženil se. Zemřel někdy ke konci roku 1347.
Nejmladší z bratří - Čeněk - byl v roce 1316 jedním z ronovských rukojmích za propuštění svého otce Jindřicha I. ze zajetí, účastnil se též jednání o spojenectví Ronovců s Fridrichem Habsburským. Od roku 1347 zastával úřad nejvyššího maršálka, od roku 1357 byl nejvyšším komorníke a k roku 1360 je titulován jako podmaršálek císařovny. Zemřel pravděpodobně v srpnu 1363.
V další generaci se vedle sebe objevují čtyři Jindřichové. Nejstarší syn Jindřicha II. Železného, Jindřich III. (jinak též zvaný Hynce),
Jeho bratr se jmenoval také Jindřich. Je o něm zmínka v listině z 15. května 1347, kde se hovoří o bratru a sestrách Jindřicha III. z Lipé.
Jednou ze sester obou Jindřichů mohla být snad Eliška z Lipé, která jako vdova po Janu řečeném Jura, pánu krakovském, dosazovala v únoru roku 1364 faráře v Hrádku, který náležel k hradu Frymburku ve východních Čechách.
Jindřich V., syn Janův, se již ve svých 14 letech (r. 1342) stal kanovníkem pražským, vratislavským, krakovským a vyšehradským.Po strýci Bertoldovi převzal vyšehradské proboštství spojené s úřadem nejvyššího kancléře království českého (1345-1352). V lednu 1352 směnil kanonikát vratislavský za kanonikát lubský. V témže roce zřejmě zemřel - roku 1357 je vzpomínán svým nástupcem v proboštském úřadu, Vilémem z Landštejna, který byl proboštem od r. 1352, jako zemřelý.
Vše nasvědčuje tomu, že rod pánů z Lipé pokračoval dále pouze potomky Jindřicha III. Jeho nejstarším synem byl Jindřich VII. Hynce. Poprvé se objevuje v listopadu 1380 a poté často se svým otcem nebo samostatně. Roku 1402 byl již nejvyšším maršálkem, naposledy je v tomto úřadu doložen v červenci 1413. Zdá se však, že žil i nadále, úřad nejvyššího maršálka však z nějakého důvodu předal svému bratru Hanušovi. Naposledy je zmiňován roku 1417 s bratrem Čeňkem, proboštem kroměřížským. Jeho manželkou byla Eliška z Vartemberka, která je k roku 1418 zmiňována jako vdova.
Hanuš z Lipé je listinně doložen v letech 1397-1415, v září 1415 je v úřadu nejvyššího maršálka.Jeho manželkou byla Markéta ze Šternberka.
Čeněk byl proboštem kroměřížským. Později byl též kanovníkem u sv. Jiljí v Praze (1415-1417).
Bertold je zmíněn pouze v lednu 1406 se svými bratry Hanušem a Čeňkem jako přísedící na zemském soudu.
Jindřich III. měl též dvě dcery. Anežka (1390-1410) byla manželkou Jaroslava z Meziříčí Alena (1410-1412) byla manželkou Jindřicha z Vartemberka.
Také v další generaci pokračoval rod pouze v "jindřichovské linii", tedy potomky Jindřicha VII.
zdroj:Historie rodů