JINDŘICH Z LIPÉ

Skutečným vítězem souboje o českou korunu se po roce 1310 nestali tak úplně Lucemburkové, ale spíš šlechtic z rodu Ronovců Jindřich z Lipé. Jeho hvězda začala zářit v roce 1304, kdy se jako mladý vojevůdce vyznamenal při obraně Kutné Hory proti vojskům římského krále Albrechta Habsburského. Bylo to v době, kdy král Václav II. odjel s většinou ozbrojených mužů podpořit svého syna do Uher, takže České království zůstalo oslabeno. Významnější kariéru však začal severočeský šlechtic budovat od roku 1306, a to za pomoci ronovských příbuzných. Jeho jméno se objevilo mezi hlavními vyjednavači české šlechty, kteří se po vpádu habsburských vojsk v říjnu připojili k Rudolfu Habsburskému. Zůstali věrni Habsburkům až do Rudolfovy smrti, ale poté se za nemalé finanční i mocenské přísliby připojili k Jindřichu Korutanskému. Z toho však ještě sám Jindřich z Lipé tolik netěžil. Vůdčí roli v rodu Ronovců začal pomalu přebírat až roku 1308 spolu s úřadem, který získal po svém příbuzném Raimundovi z Lichtenburka. Zároveň s tím se stal i nejvyšším maršálkem po zavražděném Tobiášovi z Bechyně. Spojení dvou tak významných úřadů v jedněch rukách leccos napovídá. Pro Jindřicha z Lipé to však byl teprve začátek.

Za vlády Lucemburků dosáhl Jindřich z Lipé politického maxima moci, jakého mohl vůbec český pán dosáhnout. Byl sice uvězněn roku 1315, když se postavil proti Janu Lucemburskému, ale ani král proti němu nic nezmohl. Nakonec Jindřich z Lipé přesídlil na Moravu a odtud, ač vzdálen od sídelní Prahy, svou moc posílil tak, že byl jednoznačně uznáván za nejmocnějšího muže v zemi, když král Jan bojoval v daleké cizině. Po roce 1310 navázal také známý milostný vztah s Eliškou Rejčkou, vdovou po dvou českých králích. Tím se připodobnil jinému mocnému šlechtici Záviši z Falkenštejna, který si však mohl nechat jen zdát o moci, kterou skutečně získal Jindřich z Lipé. Zemřel na vrcholu slávy roku 1329 v Brně.